Kolébkou vúdú je africká vesnička Benin ve státě Togo na černém kontinentě , místo, kde tamní domorodí obyvatelé žijí již tisíce let naprosto neměnným způsobem života a provozují rituály, které se přenáší z generace na generaci. Togo bylo počátkem dvacátého století kolonií, a to německou. Po skončení války se o něj dělila Francie s Anglií. To by až tak zajímavé možná nebylo, ale údajně se hovořilo i o tom, že po vzniku Československa v roce 1918 se mělo stát českou kolonií, toto ale nová, československá, vláda nepřijala. Písemně ani smluvně však tato verze potvrzena nebyla.
Togo se stalo nezávislou zemí až v šedesátých letech minulého století, do té doby patřilo pod vládu Angličanů.
Za rozšíření vúdú vlastně může zavedení otrokářství a vyvážení afrických otroků. S nimi se tak za hranice Toga dostal i tento rituál.
Vúdú a černá magie?
Často je spojeno vúdú s černou magií, ale ve skutečnosti tomu tak není. Není ani pravdou, že by docházelo k propichování zhotovených panenek, které měly mít podobu konkrétního člověka, ani tento druh rituálu nemá nic společného se zombie. Propichování spíše patří k praktikám akupresurním a zombie jsou výplodem autorů horrorových snímků.
Vúdú je vlastně druh náboženství uctívající „Dobrého Boha“. Ten, stejně jako ten křesťanský, stvořil svět. To je ale asi tak všechno, co mají tato náboženství společné. Dobrý Bůh pak stvořený svět nechal řídit svými sluhy. Uctíváni jsou ve vúdú především duchové, může to být jen jeden jediný nebo jich může být více.
Tradici vúdú zachovávají jen zasvěcení, kterými jsou kněží, předávají tak dalším generacím písně, modlitby a průběh náboženských rituálů. Ti, kdo ve vúdú věří, mají svůj příbytek vyzdoben svíčkou v bílé barvě a sklenkou vody. Duchové nepohrdnou ani čerstvě natrhanými květinami.
