O domově bylo už vymyšleno a napsáno hodně krásných pravd. Mnoho mouder mluví o takovém místě a jen zanedbatelné množství z nich v negativním smyslu slova. Většina naopak domov velebí, ať už je klidně jakýkoliv.
Říká se „všude dobře, doma nejlépe“, „můj dům, můj hrad“, už jako malí jsme recitovali „cestička k domovu známě se vine, hezčí je, krásnější, než všechny jiné“. A ve zlém nemyslel ani Karel Kryl slova své písně Holáryjo, v níž mimo jiné zaznívá „je mi z toho nanic a mám z toho srandu, zajódluju z hranic: ‚Sláva Vaterlandu‘“.
Ten posledně zmíněný je pak i autorem citátu „domov je to, co si děláme sami, a ne to, co nám někdo udělá“. A právě toto je téma, o němž tu nyní bude řeč.
Ona totiž není zase až taková legrace si nějaké to bydlení, ze kterého by se časem vyvinul domov, pořídit. Zejména je-li člověk mladý nebo z nějakého jiného důvodu finančně nedostatečně zaopatřený. A takovému pak nejednou nezbývá než spokojit se (alespoň prozatím) s nějakou tou menší variantou bytu.
Pořídí si takový byteček, stane v něm a počne přemýšlet o tom, jak to zaonačit, aby byly tyto čtyři holé stěny v budoucnu domovem jak klícka. Tedy začne uvažovat o tom, jak si svůj příbytek vybavit, co do něj pořídit, aby se v něm dalo normálně žít, a nejednou hlavně…
Nejednou se takový člověk musí starat i o to, aby se mu tam přinejmenším ty nejnezbytnější věci také vešly. Protože byt ani dům není nafukovací a fyzikální zákon o zachování hmoty je neúprosný.
A když se chce jeden i v malém bytě pohodlně rozvalovat a lebedit si, co počít?
Ti, kdo vědí, už dávno znají odpověď na právě položenou otázku. Ti vědí, že je v podobné situaci vlastně jen jediné východisko z nouze. Ovšem překvapivě je to východisko, které není žádná z nouze ctnost. Ba je to přímo dokonalé řešení.
I když je byt sebemenší, nemusí si nikdo odříkat dokonce ani čalouněný nábytek. Tento sice zdánlivě zabírá příliš místa a teoreticky tak nepřichází v úvahu, jenže když se nad tím jeden zamyslí nebo se inspiruje na , zjistí, že všechno jde, když se chce.
Existují totiž nejen příliš velké a na prostor náročné pohovky, ale i pohovky pro každodenní spaní. Ve dne slouží svému majiteli složené jako sedačka, v noci se podobně transformerům rychle promění na lůžko, na němž se dá pohodlně spát, a rázem člověku není zapotřebí tradiční místo zabírající postel.
A taková pohovka nemusí být jenom a pouze praktická, na šetření místem orientovaná. K mání jsou totiž i potahy na sedačku, jež dávají možnost si ji udělat právě takovou, jakou ji chceme mít. A sotva se na ní doma uvelebíme, je rázem domov domovem a nikoliv jen místem, kde se žije.